Co mi pomohlo, co mi fakt hodně nepomohlo a co by mi asi bylo pomohlo, kdybych to tehdy věděla? Všechno tohle najdete v této sekci.
( Bohužel jsem zatím nenašla univerzální návod a lék, ale kdyby jo, budete první, komu o něm řeknu.)
Chvátám. V ruce mám horký koláč ve formě, přes rameno tašku nacpanou k prasknutí, stojím na chodbě, šátek uvázaný na půl cesty mezi skříní a mým krkem, jedna nohavice v ponožce a jedna ponožka v botě. Zamknu se na chodbě. Nemůžu se dostat dopředu ani dozadu, hledám klíč. Vrážím si druk od kabelky pod nehet a začíná mi krvácet prst....
Po nějaké době jsem se smířila s tím, že jediný způsob, jak se vysvobodit je spáchat sebevraždu. Není cesty, jak říct hezky "spáchat sebevraždu". "Udělat sebevraždu" se moc nehodí, trochu to zní jako nějaká instalace fantasmagorické výstavy. Zároveň cítím potřebu vysvětlit počáteční větu.