zapis n *12

07.08.2017

Nemůžu se pohnout. Jsem uvězněna ve svém vlastním těle. Navenek klidna a odevzdana, unitr rozrusena. Neurol na spaní a o hodinu a půl později, stále vzhůru víc než kdy dříve. Zavru oči. Soustredim se na nic.

V hlavě mi jede vesmír mých vnitřních světů, roj myšlenek, klickuji mezi nimi vsemi, jedu paralelně, nedokážu nemyslet. Jsem unavena . "tak běž spát". Ja chci spat. Tak proč to nejde? Zkusím to znovu. Zaviram oci a cítím krev kolujici v mem oběhu. Srdce, mohutná pumpa, sval života, karafa plna krve. Tepe mocne. Cítím sval uvnitr, dum dum dum, sem tam, litam se svou krví.

shaw, plechovy bubinek, syntax, sémiotika nebo snad semantika nebo co, seminář, deprivace. slova, na která jsem si nemohla pres den vzpomenout.

14 dni bez spánku, neúspěšná návštěva psychiatrie, novy batoh, rozmluva o politice, plánovaný výlet, schůzka s psychoterapeutkou, co tam budu říkat? Budu zase divná? Ohodnoťte bolest na škále 0-10. 7. Zkusenosti přátel, omyly nepřátel, hlad, brokolice, těsto na koblihy. Muze drozdove těsto byt v lednici dva dny? Koblihy musím umět nejlépe. Zastera a sešity. Nekoukej do telefonu, kdy si vycistis boty? Myslenkova mapa větší než mlecna draha. Jak se dostat na začátek? Jo, vlastně. Chci spát, ale nemůžu. Vzpominam na chvíle, kdy mi spánek přišel jako samozřejmost. Dneska už chápu, ze spánek je luxus, tuzexova delikatesa, která se nekoupi ani za milion bonu získanýchvýměnou za prací prášek z Nemecka. (no co dává v životě smysl? V mým? Nic)

© 2017 Deník Anny. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky