Krok za krokem
Chvátám. V ruce mám horký koláč ve formě, přes rameno tašku nacpanou k prasknutí, stojím na chodbě, šátek uvázaný na půl cesty mezi skříní a mým krkem, jedna nohavice v ponožce a jedna ponožka v botě. Zamknu se na chodbě. Nemůžu se dostat dopředu ani dozadu, hledám klíč. Vrážím si druk od kabelky pod nehet a začíná mi krvácet prst. Krev. Kulím oči a začínám hyperventilovat.
Stojím v tramvaji, lepí se mi na tělo další těla, ruce se mi potí a jedu na místo, kde jsem ještě nikdy nebyla a netrefím.
Slyším svoje jméno v konverzaci, které nerozumím protože je cizím jazykem.
Učitelka se rozhodne mně donutit číst na první hodině nahlas před celou třídou polsky.
Velké, nebo malé. Nervózní jsem tak jako tak. Nebo ne přesně nervózní, spíš panikařím. Nebo spíš - mám panickou ataku.