Zápis n°10

31.07.2017

nemůžu spát. jsem doma. vytržená ze svého vnitřního světa. měsíc  jinde, mimo, kráčím oslepená světlem, které nepolevuje. návrat od bezvýznamného k přetrvávajícímu. upadám.

trvalo mi tři týdny si zvyknout a čtvrtý jsem odjela. jak dlouho mi může trvat zvyknout si na změny? na život podléhající změnám, nekonzistentní jednotka bytí, anomálie lidské přirozenosti. Přetrvávající chaos uprostřed povinností, nejistota vlastního bytí a skutečnost okamžiku. 

potřebuji řád, který mne udrží v chodu, přirozenost fungování orientující se podle rytmu těla, přírody a vnitřního já. moje duše potřebuje rutinu, moje psychická pohoda se odvíjí od předvídatelnosti příštích okamžiků. chvíle, které se odehrávají jinak, než jim bylo mnou naplánováno. dny, kdy je příliš horko a tudíž nemůžu fungovat. noci, kdy je chladno a já nemohu spát. a tak přemýšlím.

ležím, slyším hlasy všech lidí, kteří na mne ten den mluvili. slyším zvuky, vidím barvy a cítím chutě. pachy se míchají v jeden velký čichový koktejl, na který se dá přihodit deštníček - pokud host chce. zavřít oči a spát. zavřít oči a propadnout se do vlastního vesmíru myšlenek a vjemů, neustávající kolotoč teček a pruhů, horkost vlastních dlaní, bolest kloubů, sucho v ústech, jazyk se lepí na patro a svaly se škubají. poslední výdech únavy, oči protočené vzhůru a šum v uších.

dneska se spát nebude. i kdybych snědla celý plato neurolu, tak dneska ne.