zápis n.18
Navzdory mému veškerému odhodlání se mi dějí situace, s kterými si neumím poradit.
Panická ataka v restauraci.
Záchvat úzkosti na narozeninový oslavě.
Depresivní myšlenky.
Dobrá nálada.
Přílišné zaobírání se jídlem a svým vzhledem.
Nespavost. (Ta by se dala vyléčit práškem na spaní, ale vedlejším účinkem prášku na spaní jsou noční můry a bolest žaludku.)
Nečekaný nával energie provázený úzkostí - je tohle bipolární ultrarapidní cyklování?
Přistihnu se jak se místo koukání na seriál rozhodnu jít si zaběhat do lesa. A pak ani nevím jak uběhnu tři kilometry, hodím si sprchu, uklidím koupelnu, v mezičase si poslechnu podcast, uklidím obléčo, který jsem předtím ručně vyprala a usušila doslova svým dechem. A pak se přistihnu jak utírám prach na místech, kam by mne nikdy nenapadlo se ani kouknout, natož je uklízet. Srovnám si knihy a vytřídím odpadky.
Jsem smířená s horším i lepším. Ale jsem zvyklá na to horší a to lepší mne pokaždý rozhodí.
Je to mánie? A nebo jsem prostě dospělá a začínám mít srovnaný priority a vím, co chci od života a jdu po tom?